"Kterýkoli idiot se umí mracit.Problematická je radost."Henry Miller

Neter a synovec

26. září 2008 v 13:55 | Veronica |  Radosti a trable
Poslední fotka neterinky Anezky a synovce Jindríska.
 

Skvelý týden

26. září 2008 v 13:51 | Veronica |  Potomci ve dvou generacích
Týden se blízí ke konci. Kdybych mela nejaký bodovací systém tak bych rekla ze to byl týden mnoha bodíku. Dodnes úplne nádherný, skvelý týden. Já mám práce az nad hlavu, jak doma tak v práci, ale vsechna má setkání s klienty probehla moc dobre, Já jsem stihla udelat vse co musím a neco co bych nemusela, rozhodli jsme se adoptovat Samuela a obstarala jsem potrebné papíry, deti se ve skolách mají fajnove a moje nezbedné srdce se konecne zacíná trosinku uklidnovat. Proste bezva týden.
Vcera jsme kolem stolu v práci diskutovali celou tu zálezitost s adopcí. Jen jak jsem rekla ze budu adoptovat muze vybouchly kolem me salvy smíchu. "aha, a co na to ríká tvuj muz? Hahaha." Ale cím víc jim situaci vysvetluji vidím jak se výrazy jejich tvárí postupne mení. Od rozesmátých pres váznejsí az do trochu pohnutých a de facto plných porozumení. Moje séfka sedela u stolu také a projevovala o celou situaci velký zájem. Kolegyne Britta rekla s velkým úsmevem: "Ty más nejakou genetickou vadu Veronico, más prílis veliké srdce! Není divu ze ti poskakuje prílis rychle." J Pomalu zacínám rozumet tomu ze to co se chystáme udelat je samozrejmost jen pro nás. Ze to není vubec tak obvyklá vec a ze vetsina lidí to vidí jako neco fantastického, i kdyz si o nás nejprve myslí ze jsme prastení pytlem.
Dnes odpoledne dojedeme pro kluky do Borås, vezmeme prádlo od Samuela k nám, nakoupíme a ztrávíme víkend ve spolecnosti vsech detí. Kristinka prijede s Filípkem kterého budeme mít celý víkend také. Musím i jí oznámit nase plány s adopcí. Ostatní deti uz nám jí schválily. Neboli jak má kolegyne rekla kdyz se me séfka ptala co na to nase deti: "Myslela bych si ze mají stejnou genetickou vadu jako jejich matka." J

Houby a deti

21. září 2008 v 21:15 | Veronica |  Radosti a trable
Dnes bylo venku úplne nádherne. 17 stupnu a slunícko. Já jsem se vzbudila uz v sest ráno ackoli jsem byla v noci dlouho vzuru. Koukali jsme s Magnusen na "Lord of the Rings", the extended version. Poslední cást trilogie je 4 hodiny dlouhá.
Rozhodla jsem se ze dopoledne prelozím kompost a odpoledne pujdu na houby. A sla jsem. Nejprve jsme byli na míste kde bylo prílis sucho a nasli jsme jen dve malé suché hubky. Potom jsme ale zmenili les; nasli jsme krásný mechem porostlý lesík kde to vypadalo jako z pohádky Johna Bauera. A tam jsme nakonec nasli plný kosík hub. Já nevím jak se cesky jmenují. Moje babicka by pravdepodobne rekla ze jsou to prasivky. Ale nejsou - jsou to výborné houbicky s chutí lisek a také se jim svédsky ríká "podzimní lisky", höstkantareller.
Vecer nám volal Samuel. Pred nekolika lety jsme ho meli v pestounské péci. Ted je mu 19, rodice na nej kaslou a on je sám. Uvazovali jsme o tom ze bychom ho adoptovali - jakozto dospelý se nemusí ptát rodicu. Ale je dost neobvyklé ze to soud povolí. V kazdém prípade u nás bude bydlet i tak. A má naspech, nejradsi by se stehoval zítra. Nekterí lidé nemohou mí deti a jiní jich mají kopec a kaslou na ne. Svet je podivuhodné místo.

Krome Samuela jsme se také prihlásili jako zájemci být "kontaktní" rodinou pro nejakého drobecka který to nemá doma jednoduché. Já nevím, ale pravdepodobne mám starost o deti vepsanou v zivotním plánu a budu mí deti doma dokud budu dýchat. Mozná je to kompenzace pro to ze mi Stefan zabránil starat se sama o své...
 


Ochrana dítete

12. září 2008 v 11:12 | Veronica |  Zivobytí
Tak jsem se zase zucastnila návstevy rodicu kterým jsme vzali dcerku do ochranné péce. Jelikoz maminka holcicky pochází ze Slovenska tak me kolegyne pouzívají jako tlumocnici. Oba rodice jsou romského puvodu a behem celého roku se k nám donásely zprávy ze dcerku bijí a i jinak s ní zacházejí krute. Jelikoz jsou stále její rodice tak mají právo ji jednou týdne videt. Meli s sebou spusty dobrot ale vsichni plakali a kriceli a holcina se drzela maminky jako klíste.
Otázka zustává jako vzdy viset ve vzduchu - kdy je lepsí dát decko do pestounské péce a kdy je lepsí ho nechat u rodicu, i kdyz s ním nezacházejí nejlépe? Neboli - kolik krutostí se dá vyvázit láskou?

After work

5. září 2008 v 9:41 | Veronica |  O autorce
GothiaTowers opravdu stály za návstevu. Heaven 23 se jmenuje ten fantastický bar s výhledem na celý Göteborg, na 23 podlazí. Kdyz jsme tam prisly, Gunne-May a já, nebyl tam ani stolek prázdný. Objednaly jsme si kazdá sklenicku cerveného vína a usadily jsme se v baru.Zbytek skupiny dorazil behem ctvrthodinky a konecne se pro nás uvolnil i stul. Objednaly jsme si obrovské sandwice s krevetami a rozdelily je mezi sebe.A více vína. Luxus. Chodbou procházely krásné dámy v dlouhých vecerních satech, namalované a s moderními úcesy. Podpatky cvakaly na mramorové podlaze. Oj, jak ráda bych se k nim bývala pripojila, já miluji hadríky a sminky! Nechat se namalovat, udelat úces, navléknout si trpytivou róbu a vznáset se hotelovou chodbou na vysokých podpatcích italských boticek…
Kolem naseho stolu se diskutovala nová organizace. Je to produkt nasí séfky a eventuelne jedna z nejvetsích zmen v historii sociální sluzby ve Svédsku. Gunne-May a já jí zive fandíme. Já jsem na jedné schuzi vyjádrila muj osobní názor na vec: Stastný séf je mnohem lepsí nez nestastný séf. Ona to potom vyprávela na schuzi séfu a vsichni ostatní jí závideli ze má personál plný porozumení. Pravdepodobne se bojí co na to rekne jejich vlastní personál. Yvonne nám nechává volné ruce, podporuje vlastní iniciativu, vzdycky má cas nás vyslechnout, stojí za námi kdyz neco zbabráme…Proste si nasí podporu plne zaslouzí - jak se do lesa volá…
Jelikoz jsme plánovaly vecer ve meste tak jsem se na to hned ráno príslusne oblékla. Klasicky cernobíle. Celý den jsem pak slysela komentáre jak mi to slusí, jak od kolegyn tak od klientu.
Já jsem nejvíc pysná na svou osobnost. Tu jsem si vybojovala behem mnoha let, nic na svete není zadarmo. Ale musím priznat ze i v mém veku je moc príjemné slyset: "Jsi moc hezká", at uz se jedná o vzhled nebo o to co z duse vyzaruje na povrch.

Policie na dálnici

4. září 2008 v 9:01 | Veronica |  Rozjímání
Urcite jste to nekdy také zazili - jedete po dálnici rychlostí kterou dopravní znacky samozrejmne nedoporucují a najednou se pred vámi objeví kolona aut jedoucích 110 km/h, presne. Hned vám je jasné ze na zacátku kolony jede policejní auto, vsichni ridici sakrují a brzdí a rídí se proti své vuli dopravními pravidly. Tak i dnes ráno. Celou cestu z Borås do Göteborgu jsme meli pred sebou policii. Já jsem se zive bavila. Vzdycky nekdo zezadu prifrcel v levém pruhu, 150 minimum, zbystril policejní auto a se zachmureným výrazem se zaradil do fronty. Fronta rostla. Pred policejním autem nebylo ani autícko, za ním dopravní nával.
Tak jsem tak uvazovala jak se ti chlapci v tom policejním aute musí bavit. Ani nejeli tak pomalu, urcite 120, ale presto to melo tento úcinek na dopravní situaci. Kdyz jsem se tím bavila já, pro ne to musí být opravdu legrace. Jeste lépe by to urcite vypadalo z vrtulníku nebo z letadla.
Nevím jak je to u nás v Cechách ale tady ted uz podle znacek jezdí jen postarsí babicky. Mozná by se tech policejních aut melo rozmístit po silnicích víc. Máme tu dopravní kamery které fotografují hrísníky ale vetsina ridicu ví ze jsou povetsinou prázdné a nebere ja vázne. Nebo bychom meli zacít vyrábet auta která jedou maximálne 100. To by samozrejmne nepomohlo tam kde je jen 50, clovek má vzdycky vlastní vuli. Takze ani já nemám resení na tento moderní problém, ale cestu do práce mi dnes ti hosi v policejním aute pozlatili.

Moc uznání

2. září 2008 v 14:17 | Veronica |  Zivobytí
Minulé pondelí jsem byla rozhodnutá ze zmením kariéru. Po hezké dovolené jsem se vrátila do práce která obnásí denní styk s lidmi kterí nemeli v zivote moc stestí. S lidmi na zadní strane naseho bytí. S detmi které to doma nemají lehké a my jim muzeme nabídnout pestounskou péci nebo podporu rodicum, ale které hned na zacátku zivota mají mnohé nevýhody které jiné deti nemají. Klientka která mi hned první den rekla co si o nás sociálních pracovnících myslí me jen upevnila v názoru ze jsem na úplne spatném míste.
A potom prisla nazpet moje séfka. Krásná blondatá dáma v mém veku, inteligentní, empatická, rozhodná - a plná entusiasmu. Hned první den mi zvedla náladu kdyz mi pochválila vsechnu námahu kterou jsem behem léta vlozila do tezkého prípadu a mojí dokumentaci ke které nemela vubec zádné pripomínky. Jen ze jsem peclivá a má vysetrení jsou lehko prehledná a nic v nich neschází.
Dnes mi pochválila inicitivu se kterou jsem se já asi narodila. Chci vzdy vyzkouset nové metody, nové zpusoby práce. A ted jsem prisla na novou instanci která mi muze pomoci s komplikovaným vysetrením, a hned jsem je do toho zapojila ackoli jsem nemela schválení séfky. To jí vubec nevadilo - naopak jí velice zaimponovalo jak jsem se chopila nového nápadu a hned ho realizovala.
Vsichni séfové nejsou jako ona. Zdaleka ne. Ale meli by být. Ona ví jak moc její duveru v nasí kompetenci ocenujeme, a dá nám volné ruce i v tezkých prípadech. Tím kazdý vzdycky o kousek vyroste a její uznání pro nás znamená tolik ze si to vymenování kariéry vzdycky rychle rozmyslíme. Ze není hloupá? Samozrejme ze ne :) Proto ji také máme vsichni rádi a vázíme si jí. Chválou nesetrí a kritiku podává s citem a sociální kompetencí.
Preji vám vsem takového séfa jako mám já. Výmena kariéry bude muset pockat.

Konecne pátek

29. srpna 2008 v 8:44 | Veronica |  O autorce
Týden utece jako nic. Kdyz je cloveku kolem té padesátky tak cas uz úplne pádí. Na druhou stranu to má tu výhodu ze jeden týden je jako nic a hned je tu víkend a moznost odpocinku.
V úterý jsem mela celý den kurs o násilí ve jménu rodinné cti. Nevím jestli se o tom v Cechách vubec hovorí ale tady je kolem toho debata jako hrom. Dívky z kultur blízkého východu jsou pod náporem rodiny a nekdy i zavrazdeny otcem, bratry nebo jinými (muzskými) príbuznými protoze rodina má názor ze se nechovají ctnostne a podle pravidel jejich kultury. Coz je ve Svédsku problém. Devcata chtejí být jako jejich svédské kamarádky, chodit do kina a na diskotéku, a rodice od nich ocekávají ze budou sedet doma, starat se o rodinu a sourozence a potom je proti jejich vuli provdají za nejakého ctyricátníka z jejich vlastní zeme, kterého ani nikdy nevidely. A je z toho srázka kultur jako víno.
Ve stredu jsem sedela pul dne na schuzi a druhou pulku dne jsem se snazila stihnout zvládnout práci kterou jsem mela na celý týden. A vcera opet kurs, tentokrát teorii sociálních systému. Takze doma kazdý vecer v sest hodin, udelat úkoly s detmi, uvarit veceri a sup s nimi do postelí. Magnus byl 2 dni v jizním Svédsku, tak jsem ten kolotoc musela zvládat sama.
Dnes vecer pridám doma fotografie. Ted je na case abych zacala neco delat.

První pracovní den

25. srpna 2008 v 20:01 | Veronica |  O autorce
Celou noc jsem nespala, ani minutku. Cloumala se mnou hruza z prvního pracovního dne po delsí dovolené. Práce by mi ani tak nevadila, jednou je clovek sociální pracovnice a smíril se s tím ze se denne setkává se zadní stránkou zivota. Ale to pendlování do Göteborgu je záber. 80 kilometru jedna cesta, doprava v pul osmé ráno prísera a jeste musíme nejprve odvézt deti do jejich skol protoze k nám nejezdí autobus. Takze chudery stojí pred skolou v pul osmé ráno ackoliv zacínají az v devet.
Já jsem se pristrasila do kanceláre v pul deváté. Na stole jsem mela fotky z dovolené v Cechách, malé album pro maminku a ruzovou tuniku, vse od Elidy. Telefon burácel celý den - vsichni jen cekali az se privalím nazpet a ted po me chteli abych vse zarídila hned dnes. Jedna klientka mi objasnila ze jsem jedna z nejhloupejsích sociálních pracovnic se kterými se setkala (a bylo jich za její zivot nespocet). Ani jsem to nepopírala. Cítila jsem se úplne spatne umístená nekde kde nemám co delat. Já chci být venku, v lese, ne ve velkomeste které je plné psychosociální problematiky.
V poledne jsem byla vyrízená. V sedm hodin vecer doma jsem pylne uvazovala o tom co mám podniknout abych se tohoto brevna zbavila ale nic kloudného me nenapadlo. Se tremi detmi, hypotékou a moderním stylem zivota si clovek nesmí moc vybírat.
Tak jsem se potesila slunecnicemi a tím ze mi houby rostou hned za barákem (nekteré i v kulnicce) a pujdu se podívat na poslední díl seriálu The Midsomer Murders.

Karneval

24. srpna 2008 v 9:43 | Veronica |  Potomci ve dvou generacích
Francesca mela dnes v poledne karneval. Kazdý rok porádá její skola karneval na zacátku skolního roku. Vzdycky se vsude oslavuje jen konec, jako by skola byla jen nutné zlo. Tady oslavují zacátek coz se mi moc zamlouvá. Kazdá trída si rozhodla téma a potom se prevlékli a spacírovali do stredu mestecka. Tam se jim rozdelily ceny za nejlepsí odev, dostali zmrzlinu a skolní rok byl slavnostne zahájen. Francesca a její trída sli za piráty.
Ano, v dnesní dobe mají piráti dzíny a místo rumu se ládují zmrzlinou :)

Kam dál