"Kterýkoli idiot se umí mracit.Problematická je radost."Henry Miller

Skvelý týden

26. září 2008 v 13:51 | Veronica |  Potomci ve dvou generacích
Týden se blízí ke konci. Kdybych mela nejaký bodovací systém tak bych rekla ze to byl týden mnoha bodíku. Dodnes úplne nádherný, skvelý týden. Já mám práce az nad hlavu, jak doma tak v práci, ale vsechna má setkání s klienty probehla moc dobre, Já jsem stihla udelat vse co musím a neco co bych nemusela, rozhodli jsme se adoptovat Samuela a obstarala jsem potrebné papíry, deti se ve skolách mají fajnove a moje nezbedné srdce se konecne zacíná trosinku uklidnovat. Proste bezva týden.
Vcera jsme kolem stolu v práci diskutovali celou tu zálezitost s adopcí. Jen jak jsem rekla ze budu adoptovat muze vybouchly kolem me salvy smíchu. "aha, a co na to ríká tvuj muz? Hahaha." Ale cím víc jim situaci vysvetluji vidím jak se výrazy jejich tvárí postupne mení. Od rozesmátých pres váznejsí az do trochu pohnutých a de facto plných porozumení. Moje séfka sedela u stolu také a projevovala o celou situaci velký zájem. Kolegyne Britta rekla s velkým úsmevem: "Ty más nejakou genetickou vadu Veronico, más prílis veliké srdce! Není divu ze ti poskakuje prílis rychle." J Pomalu zacínám rozumet tomu ze to co se chystáme udelat je samozrejmost jen pro nás. Ze to není vubec tak obvyklá vec a ze vetsina lidí to vidí jako neco fantastického, i kdyz si o nás nejprve myslí ze jsme prastení pytlem.
Dnes odpoledne dojedeme pro kluky do Borås, vezmeme prádlo od Samuela k nám, nakoupíme a ztrávíme víkend ve spolecnosti vsech detí. Kristinka prijede s Filípkem kterého budeme mít celý víkend také. Musím i jí oznámit nase plány s adopcí. Ostatní deti uz nám jí schválily. Neboli jak má kolegyne rekla kdyz se me séfka ptala co na to nase deti: "Myslela bych si ze mají stejnou genetickou vadu jako jejich matka." J
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama